POHODA POD KONTROLOU: Nějak, nebo nijak?

Za posledních deset let se změnilo všechno. Trh. Pravidla. Komunikace. I mentalita zákazníků.
Ale POHODA? Ta je pořád stejná. A to vůbec není výtka.
Spíš pozvání k zamyšlení: Co se děje, když firma používá účetní systém pořád stejně – bez ohledu na to, co se kolem mění?

Představ si pracovní stůl.

Na začátku je prázdný. Položíš na něj faktury. Příjmy. Výdaje. Uděláš si šanony. Dáš si na něj diář, kalendář, krabičku s vizitkami.
Po čase to začne být nepřehledné.
Ale protože víš, kde co leží, pořád to funguje. Nějak.
A tak to necháš být.
A stůl dál nese vše, co se za ty roky naskládalo. Nikdo to neřídí. Jen se to stalo.
A každý den s tím tak nějak pracuješ.

POHODA není problém. Problém je nehybnost.

Často slýchám větu: „Nám POHODA vyhovuje.“
A já na to neříkám nic. Jen se dívám, jak s ní ve firmě pracují.
Ukazuje se totiž, že problém není v tom, co POHODA umí. Ani v tom, co neumí.
Problém je, že se kolem ní nevede rozhovor. Že se POHODA ve firmě používá jako kulisa, ne jako nástroj.
Je to trochu jako když někdo tvrdí, že mu vyhovuje jezdit autem, ale pokaždé si při tom musí jednou rukou držet otevřené dveře.

Nějak nebo nijak

To, že účetní program ve firmě „funguje“, ještě neznamená, že firmě pomáhá.
A že se s ním něco děje vědomě.

Když se ptám:
– Kdo v týmu ví, co POHODA umí?
– Kdy naposledy jste něco v POHODĚ změnili?
– Kde vznikají úkony, které se opakují, ale nikdo je nezpochybňuje?

Obvykle slyším:
„No, to dělá naše účetní takhle od začátku.“
„To nám tam nastavil kolega před pěti lety, když jsme to rozjížděli.“
„To jsme zavedli kvůli jednomu zákazníkovi a pak už to tak zůstalo.“

A tím se dostáváme k tomu podstatnému:

Věci se nezastaví. Jen se přestanou zpochybňovat.

Ve firmě není problém to, že se věci nemění.
Problém je, že se nevedou rozhovory o tom, proč zůstávají stejné.
Často se POHODA „používá nějak“.
A ta věta – „nějak“ – je výpovědí o stavu řízení.
Není to špatně. Není to ani dobře.
Je to stav, který vznikl bez rozhodnutí.

A stav, který nevznikl rozhodnutím, nevznikl řízením.
Ale firma je systém, který potřebuje rozhodnutí.

V čem je rozdíl?

Je rozdíl mezi tím:

Tento článek není výzva ke změně.
Je to první pohled na pracovní stůl, který už nikdo neuklidil deset let.
Ne proto, že by byl nepořádek. Ale proto, že nikdo nevěděl, co tam být má – a co už ne.

Co dál?

Tento článek je úvod z pětidílné série s názvem POHODA POD KONTROLOU.
V následujících měsících se v několika textech vrátíme k věcem, které často zůstávají pod povrchem.

Jde o pohled na běžné situace, které ve firmách denně probíhají.
A které možná stojí za to znovu promyslet – klidně i jinak, než doposud.

Další díl bude věnován nenápadným každodenním ztrátám – těm, které se obtížně měří, ale přitom rozhodují o tempu firmy.

Otázky, které vedou k POHODĚ POD KONTROLOU

Zkuste si na chvíli odpovědět na pár jednoduchých otázek. Nepotřebují tabulku, stačí upřímnost:

• Jak dlouho už používáme účetní program ve stejné podobě?
• Kdo u nás rozhoduje o tom, co je „dostatečně funkční“?
• Měníme systém vědomě, nebo až když nastane problém?
• Jsme v tom teď, kde jsme chtěli být před rokem?