Umělá inteligence: Pandořina skříňka 21. století?

Představte si svět, kde vaše myšlenky nejsou jen vaše. Kde každé slovo, které napíšete, každý účetní záznam, který vytvoříte, může být okamžitě zreprodukován strojem. Svět, kde hranice mezi lidskou kreativitou a strojovou efektivitou se stírají rychleji, než si dokážeme představit. Vítejte v éře umělé inteligence.

Jako konzultant na program Pohoda sleduji v první linii toto technologického tsunami. Vidím jeho potenciál i hrozby na denní bázi, zejména v oblasti účetnictví a finančního řízení. A věřte mi, je to jako jízda na horské dráze – vzrušující, ale někdy i děsivá.

Nedávno jsem se bavil s kamarádem účetním, který mi řekl: „Petře, víš co? Účetnictví už není to, co bývalo. Dřív jsme byli ti cool profíci, co uměli něco, co ostatní ne. Teď? Teď jsme jako dinosauři čekající na meteorit.“ A měl pravdu. AI mění pravidla hry rychleji, než si mnozí z nás uvědomují.

Vzpomínáte si, jak se nadává na politiky, ale vlastně se s tím nic nedělá? Jen stěžnosti u piva nebo na sociálních sítích? No, s AI je to podobné. Můžeme nadávat na velké technologické firmy, že nám berou soukromí, že manipulují s daty. Ale co s tím děláme? My, jako voliči v demokracii máme  spoustu nástrojů, jak ovlivnit politiku, ale místo toho značná část jen pasivně přihlíží.

Ale pozor! Stejně jako v politice, i zde platí, že jen informovanost a aktivní přístup mohou něco změnit. Jen tak můžeme „držet na uzdě“ velké korporace, které vyvíjejí AI. A to je naše občanská povinnost i právo.

A zde se dostáváme k jádru problému. AI není jen technologie. Je to mocný nástroj, který v rukou několika málo firem může změnit svět, jak ho známe. Představte si, že by někdo měl přístup ke všem vašim účetním záznamům, finančním transakcím, obchodním tajemstvím. To je přesně to, co AI může nabídnout svým vlastníkům.

Kdo vlastní budoucnost?

Teď si představte, že tuto neuvěřitelně mocnou technologii vlastní hrstka soukromých společností. Microsoft, Google, OpenAI – to jsou jména, která drží v rukou klíč k naší budoucnosti. A to je problém.

Víte, data, na kterých se AI učí, jsou v podstatě kolektivním dílem lidstva. Jsou to knihy, které jsme napsali, videa, která jsme natočili, konverzace, které jsme vedli online. Ale tyto společnosti je používají, aniž by za to komukoliv platily. Je to, jako by si přivlastnily naše kolektivní vědomosti.

A co je horší, mohou s těmito daty dělat, co chtějí. Mohou AI naučit, co považují za správné, a cenzurovat to, co se jim nelíbí. Je to jako by měli moc přepisovat historii a formovat budoucnost podle svých představ.

Ale není vše ztraceno. Stále máme šanci ovlivnit směr, kterým se AI bude ubírat. Jak? Tím, že se budeme zajímat, vzdělávat se v této oblasti a aktivně se podílet na diskusi o etických aspektech AI.

Víte, co je paradoxní? Že zatímco se obáváme ztráty pracovních míst kvůli AI, možná bychom se měli více obávat ztráty naší humanity. AI nám může usnadnit práci v účetnictví, ale nesmíme dopustit, aby nám vzala to, co nás dělá lidmi – naši kreativitu, empatii, schopnost kritického myšlení.

A zde přichází na řadu význam tradiční rodiny. Možná si říkáte – co má rodina společného s AI? Více, než si myslíte. Rodina je základním kamenem společnosti, místem, kde se formují naše hodnoty, kde se učíme komunikovat, milovat, odpouštět. Tyto dovednosti budou v éře AI ještě důležitější než kdy dřív.

Představte si rodinu jako pevnost, která nás chrání před bouřemi technologických změn. Místo, kde můžeme být sami sebou, bez filtrů a algoritmů. Místo, kde se učíme být lidmi v nejlepším slova smyslu.

Ale vraťme se k AI. Víte, co je na ní nejděsivější? Že nikdo přesně neví, jak funguje. Ani její tvůrci. Je to jako bychom si doma ve sklepě vyrobili boha a teď nevěděli, co s ním. 

Také jsem bavil s mým známým a trochu více jsme popustili uzdu naši fantazii. Bavili jsme se o GPT-5, která muže mít IQ na úrovni vystudovaného PhD. A to co když je to teprve jen začátek? To GPT-6 a 7 mohou mít IQ v tisících. Umíte si to představit? Je to jako bychom dali superschopnosti dítěti. Může to být úžasné, ale také katastrofální. A my jsme v roli rodičů, kteří musí to dítě vychovat, naučit ho morálku, etiku.

Co tedy můžeme dělat? Především se vzdělávat, číst, diskutovat, ptát se. Nenechat se ukolébat představou, že nás se to netýká. Týká se to nás všech, zejména v oblasti účetnictví a finančního řízení.

Za druhé, musíme být aktivní. Ptát se firem, jak nakládají s našimi daty. Požadovat transparentnost ve vývoji AI. Podporovat iniciativy, které se snaží o etický vývoj AI.

A za třetí, musíme si uvědomit, že technologie je nástroj. Záleží na nás, jak ho použijeme. AI může být skvělým pomocníkem v účetnictví, auditu, finančním plánování. Ale nesmíme dopustit, aby se stala naším pánem.

Jsme na prahu nové éry. Éry, která může být buď zlatým věkem lidstva, nebo jeho pádem. Záleží na nás. Na každém z nás.

Takže až příště uslyšíte o AI v souvislosti s účetnictvím nebo finančním řízením, nemávněte nad tím rukou. Zamyslete se. Ptejte se. Buďte aktivní. Protože budoucnost, kterou vytváříme dnes, bude realitou, ve které budou žít naše děti.

A pamatujte – v éře AI bude lidskost naší největší superschopností. Pěstujme ji, chraňme ji a předávejme dál. Protože na konci dne nejsme definováni technologií, kterou vytváříme, ale hodnotami, které vyznáváme.

Přeji vám všem, abyste v této nové éře našli své místo. Abyste se nebáli budoucnosti, ale aktivně ji utvářeli. Protože jen tak můžeme zajistit, že AI bude sloužit nám, a ne my jí.