
Chronologie projektu představuje slepou mapu: kostru pořadí (chronologie) pravd, které v dané architektuře souvislostí postupně nastávají. Ukazuje závislosti „co je na čem závislé“ a návaznosti „co na co navazuje“. Právě tato vrstva dává projektu stabilitu a chrání ho před režimem fičure-tour.
Chronologie stojí na čtyřech typech kroků, které se v projektu skládají do kauzální posloupnosti:
Slepá mapa díky tomu funguje jako kauzalita v praxi: pořadí reality drží projekt pohromadě i ve chvíli, kdy se kolem objevují dílčí požadavky, detaily a „hezké věci na ukázku“.
Zákazník může přinést deset bodů k projednání. Tato situace dává smysl ve chvíli, kdy každý bod získá souřadnici na mapě:
Tento postup drží dvě roviny současně: zákazník se cítí vyslyšen a projekt si zachová řízení podle chronologie pravd.
Fičure-tour se objevuje v prostředí, kde se rozhovor opře o katalog funkcí, demo a dojmy. Typický obraz:
Chronologie funguje jako imunita, protože vrací pozornost k tomu, co odemyká další krok.
Podnikatelské prostředí stojí na čase jako nákladu, na nejistotě jako riziku a na chaosu jako nákladu. Spolupráce proto vyžaduje rámec práce. V praxi se ukáže několik scénářů:
V posledním scénáři se práce opře o konflikt s fyzikou projektu, tedy se závislostmi a s disciplínou postupu. Stabilní projektový rámec pak ztratí oporu.