Bolest, ideál a tabule jako technika sběru reality projektu

Předprojekt stojí na schopnosti dostat z lidí provozní data v lidském jazyce. V praxi funguje kombinace dvou sloupců: vlevo bolest, vpravo ideál. Ideál zde nehraje roli přání, ideál funguje jako popis reality, ve které práce teče hladce.

1) Ideál vypadá jako popis činností

Osvědčené zadání zní prostě: „Popište, co děláte. Používejte slovesa.“
Tento krok odvede rozhovor od dojmů k operacím:

• „otevřu systém a vidím…“
• „zkontroluji objednávky a potvrdím…“
• „vytisknu sestavy a inventarizuji…“

Slovesa vytvářejí mapovatelný pohyb: krok, stav, přechod, vazbu.

2) Most mezi bolestí a ideálem: dopadová vrstva

Vedle sebe stojí dva obrazy. Pak přijde dopad:

• co se změní v práci konkrétních rolí,
• co se změní v rutině, odpovědnosti a rozhodování.

Tady lidé mluví o sobě v procesu. Vzniká investice do změny v praktickém smyslu: „tohle se mě dotkne takto“.

3) Backward chaining: co musí být pravda předtím

Po dopadu následuje krok zpět: co musí být vyřešeno, aby ideál nastal. V tomto bodě vyplouvají předpoklady a disciplína:

• dokladová kázeň,
• skladová realita,
• termíny pro podklady k DPH,
• opravy, dohledatelnost, pravidla výjimek,
• role a owner odpovědnosti.

Tady se skládají první uzly slepé mapy a jejich závislosti.

4) Bariéry reality jako kalibrace proveditelnosti

Součást práce tvoří kalibrace ideálu na rámec reality:

• legislativa,
• architektura účetního softwaru,
• provozní omezení,
• smluvní vazby.

Výsledkem se stává proveditelný ideál, který drží tvar v čase.