Chyba bez jména neexistuje
Odpovědnost, kompetence, pravomoci. Slova, která znějí jako z příručky. Ale ve skutečnosti jsou to klíče. Ne k řízení – ale k tomu, aby se vůbec něco mohlo stát. Protože pokud není velitel, je prázdno. A pokud není voják, není kdo by vykonal. Každý musí vědět, co je jeho odpovědnost – co smí, co může a co musí.
Tady nejde o žádný dril, ani o direktivní vedení. Jde o řád. O to, aby nebyl ve firmě zmatek, který sice všichni vidí, ale nikdo ho neřeší, protože se neví, čí je to práce. Všichni vědí, že se špatně expedují zásilky. Všichni vidí, že fakturantky přepisují doklady. Ale když se řekne: „Teď už máme elektronické doklady, ISDOC, importujte to,“ nikdo neví jak. Zkusily to, neví, jestli správně. Můžou to dělat takhle? Nebo to mají jinak?
Tady se ukazuje základ problému. Odpovědnost není jen o tom, že se najde viník. Odpovědnost musí být určená. A k tomu, aby mohla být určená, musí existovat rámec. Pravidla. Někdo musí říct, kdo má co v ruce. A kdo rozhoduje.
V opačném případě se vedení diví, rozhazuje rukama – a nic. Není viník. Není zodpovědný. Není chyba. Ale ona tam je. Jenom beze jména. Protože nikdo tu odpovědnost nedostal. Nikdo ji neurčil. A zase – odpovědnost bez pravomoci je nesmysl. To je jeden extrém. Druhý extrém je, když někdo má pravomoci, ale žádnou odpovědnost.
Tahle rovnováha je stará věc. Nejde o novou teorii. Je to starý vzorec, který se jen znovu a znovu potvrzuje. Ať tomu říkáme směrnice, vnitřní pravidla, standardy – v jádru jde o totéž. Pravidla hry. Stejně jako v silničním provozu. Není to diktatura. Je to způsob, jak vědět, kdo má přednost, kde je stopka, a co dělá semafor.
Když tohle chybí, nelze chtít chování. Nelze chtít reakci. Nelze chtít nápravu. Není za co se chytit. Je to stejné, jako když se zlobíme na dítě, že neumí pozdravit. Ale kdo mu řekl, co znamená pozdravit? Kdo mu ukázal, jak vypadá slušnost? Když vejde do místnosti s rodičem, který taky „nezabúčí“, je těžké očekávat, že to udělá samo.
Tenhle příměr není o dětech. Je o prostředí. O tom, jak se chováme ve firmě. Když nejsou vymezeny kompetence, odpovědnosti, pravomoci – vzniká provozní neviditelnost. A v té neviditelnosti se nedá řídit. Nedá se měnit. Nedá se vést zpětná vazba.
Závěr
Odpovědnost není výzva k výkonu. Je to rámec. Když má někdo právo rozhodnout, musí mít i povinnost nést důsledek toho rozhodnutí. A musí mít možnost jej vykonat. Právo, povinnost, kompetence – tři nohy jedné stoličky. Pokud chybí jedna, spadne celé vedení.
A to platí pro všechny. Od vedoucího pracovníka po řadového zaměstnance. Každý má své místo, každý má svůj rámec. Pokud není uživateli pomoženo, pomůže si sám. A pokud neví, co je jeho práce, co může a co nesmí – neudělá nic.
Chyba, která nemá jméno, neexistuje. A bez jména není možné nic opravit. A už vůbec ne změnit.
