Účetní není zdravotní sestra

Účetní to vždycky nějak udělá.
Tato věta ve firmách zní často jako pochvala.
Jenže za tím „nějak“ se může skrývat systém, který už dávno neřídíte.

⸻

Vztah, který je v pozadí

Jednatel je odpovědný za chod firmy.
Účetní za vedení evidence.
Zní to jasně – ale v praxi se tato rovnice často převrací.

Účetní rozhoduje, co se kam zaúčtuje.
Účetní ví, co má být opraveno.
Účetní tuší, kde něco nesedí – i když to nahlas neřekne.

A vedení firmy?
To je mnohdy vděčné, že „to nějak funguje“ a neptá se na detaily.
Zůstává tak závislé na systému, kterému vlastně nerozumí.

⸻

Když ticho neznamená klid

Představte si zdravotní sestru, která se usmívá, ale ví, že pacient má horečku.
Nevyvolává paniku, neříká to hned, ale v duchu ví, že by se něco mělo řešit.

Účetní často funguje podobně:
Ví, že v systému něco nesedí, ale mlčí.
Protože už několikrát naznačila, a nikdo to neřešil.
Protože je zvyklá, že si to nějak „dotáhne“ sama.
Protože ví, že to není její firma.

⸻

Kdo má mapu?

Podnikatel má řídit firmu.
Ale pokud neví, kudy vede trasa – nebo že vlak jede bez jízdního řádu 
– pak ho často táhnou koleje nastavené programem a zvyklostmi.

Účetní program se pak stává řídícím systémem sám o sobě.
Bez toho, aby ho někdo skutečně ovládal.

⸻

Není to výčitka. Je to pozvání

Nikdo neříká, že účetní něco dělá špatně.
Naopak – většinou odvádí obrovské množství práce, která drží firmu pohromadě.

Otázka zní jinak:
Je vedení firmy vůbec přítomné u toho, co se v účetním systému děje?
Ví, jaký je rytmus účtování?
Ví, co se děje při kontrole dokladů, co při uzávěrce, co při opravě?

A pokud to neví – kdo ve firmě má odpovědnost rozhodovat?

⸻

Když se jednou něco pokazí

Systém založený na „nějak to vždycky zvládneme“ funguje do chvíle, než dojde ke ztrátě dat, změně účetní, nebo vážné kontrole.

V ten moment je najednou jasné, že firma nevěděla, co se v jejím nitru děje.

A začíná se honba za záchranou – papíry, výpisy, dohledávání, kontrolní hlášení.
Všichni dělají maximum. Ale už je pozdě.

⸻

Přítomnost je víc než znalost

Cílem není, aby jednatel začal účtovat.
Cílem je, aby byl přítomen.

Aby věděl, jaká pravidla platí.
Kdy se co uzavírá.
Kde jsou hranice možností.

Tím se mění vztah.
Z podřízeného vztahu vzniká spolupráce.
Z chaosu (pardon – z nedohody) vzniká rytmus.

⸻

Uzavření

Tento článek je třetí z pětidílné série POHODA POD KONTROLOU.
Zaměřujeme se na každodenní situace, které rozhodují o tom, kdo firmu skutečně řídí.

V dalším textu se podíváme na to, proč účetní program není tabulka 
– a proč nestačí jen zapisovat, když je možné začít řídit.

⸻
Otázky, které vedou k POHODĚ POD KONTROLOU

Nejde o obvinění. Spíš o to, jak málo někdy víme o tom, co se děje kolem nás – i když to platíme:

• Máme s účetní/m vztah, který je otevřený i pro nelehké otázky?
• Věříme tomu, že vše je v pořádku – nebo jen doufáme, že není problém?
• Kdy naposled jsme se opravdu ptali na to, co program dělá – a proč?
• Kdo dnes ve firmě nese odpovědnost za to, co říká účetnictví?