Tabule „vlevo bolest, vpravo ideál“ a stavba slepé mapy bez SW

V zasedačce funguje jednoduchá vizualizace: dva sloupce na tabuli. Vlevo stojí bolesti a tření, vpravo ideální stav popsaný slovesy. Tato sestava dává společnou realitu, ke které se dá vracet a na které se dá stavět.

1) Dva sloupce jako model přechodu

Levá strana: symptomy, tření, místa, kde „tlačí bota“.
Pravá strana: ideál jako sled činností.

Klíčový moment přidává třetí vrstvu: přechod mezi vlevo a vpravo – jaký je dopad do práce lidí.

2) Most dopadu: změna v roli a rutině

Vedle sebe stojí „jak to je“ a „jak to má být“. Následuje práce s dopadem: jak se promění práce, rutina, odpovědnost, pondělní ráno. Lidé pak mluví o sobě v procesu, nikoli o systému jako takovém.

3) Backward chaining: co musí být pravda, aby ideál nastal

Po dopadu přichází další krok: návrat od ideálu směrem zpět, tedy hledání nutných předpokladů a závislostí. Z praxe padají věci typu:

• disciplína v dokladech,
• srovnaný sklad,
• termíny pro podklady k měsíčnímu DPH (např. do 10. dne),
• role a odpovědnosti.

Tady se zároveň ukazují předpoklady, které ideál kazí, a vznikají první uzly slepé mapy.

4) Kalibrace na bariéry reality

Součástí práce zůstává kalibrace na věci, které drží rámec reality:

• legislativa,
• architektura účetního softwaru,
• smluvní vztahy s klíčovými dodavateli a odběrateli.

Tím vzniká proveditelný ideál, který stojí na skutečných podmínkách.

5) Sdílený artefakt reality

Tabule funguje jako společný objekt, který drží kontext. Barevné rozlišení (modrá pro bolest, zelená pro ideál) přidává orientaci a čitelnost. Výstup této práce vzniká ještě před volbou konkrétního účetního SW, protože nejdřív se skládá realita, přechod, předpoklady a bariéry.