Automatizace jako „tvrdé právo“ účetního systému

1) Automatizace zavádí nevyjednatelná pravidla

To je moment, kdy končí „každý si to dělá trochu po svém“. Končí osobní workaroundy i tichá dohoda „tohle se tady toleruje“.

• Automatizovaný systém se chová jako zákon, fyzika, dopravní předpisy.
• Automatizace se neptá, kdo je oblíbený, kdo je dlouho ve firmě, kdo je „hlavní“, ani kdo s kým jezdí na dovolenou.
• Automatizace se ptá jen na jedno: je to podle pravidel, nebo ne?

2) Proč je tohle pro některé lidi nesnesitelné

Automatizace odebírá neformální moc. To bývá citelnější než ztráta práce.

Neformální moc obvykle vzniká z historických výjimek, z „já vím, jak se to tady dělá“, i z toho, že systém je neprůhledný.

Jakmile jsou pravidla explicitní, kroky dohledatelné a vazby pevné, mizí prostor pro interpretaci. V tom bodě se někteří lidé narovnají, jiní se začnou vzpírat a další věc sabotují. Nemusí sabotovat proto, že by byli špatní; někdy stačí, že jejich identita byla postavená na výjimce.

3) Neformální autorita ≠ svévole

✔️ Neformální autorita, která drží firmu

• dlouhodobí lidé,
• kontext,
• paměť,
• schopnost řešit reálné situace.

❌ Neformální autorita jako obcházení pravidel

• „my to takhle děláme léta“,
• „tohle do systému nedávej“,
• „pak to nějak srovnáme“.

Automatizace musí zničit tu druhou, jinak ztratí smysl a stane se z ní smrtící kombinace.

• Automatizace posiluje realitu a oslabuje prázdnou abstrakci očekávání.
• Proto lidé, kteří „jen řídí tabulky“, automatizaci nenávidí, a lidé, kteří dělají skutečnou práci, ji často vítají (i když nadávají).